{{Published}} is obsolete (code commented out), replaced with {{Pub}} for works and {{PubDatePlace}} for publications.
Description:
External websites:
Original text and translations
Czech text
1. Jarní
Zlatě se slunce směje
a život rozdává,
v dál modrým vzduchem spěje
spleť mráčků bělavá.
Jde sadem žena mladá
a píseň notuje,
květ v její vlasy padá,
jak vánek zaduje.
A ona celá je světlo,
radost, smích.
Je zázrak vlna těla,
zdvih ňader rozvitých.
Je jako mladá břízka,
když v sladkém zmámení
jí nová míza tryská
a šumí ve kmeni.
2. Třešně v květu
Ó, jaký to úsměv čistý,
hle, zeleň a sníh.
Když zrosenými listy
květ třešní planoucích
ti vytryskne, jak košatá
by stála náruč rozpjatá,
hle, zeleň a sníh.
A je to cit měkký a celý,
jít zahradou dumavou
a zázrak ten rozhořelý
ti svítí nad hlavou,
jak jdeš, strom v běli zasněný
ti na vlasy hází lupeny,
hle, zeleň a sníh.
Jen jeden znám pocit stejný:
zřít dětských do očí,
a odlesk cudný a hřejný
ti duši otočí,
oh, vím, to stejně zaplaví,
jak teď, když čistě tě pozdraví
hle, zeleň a sníh.
3. Píseň
Ó, kdybys poslouchat uměl,
jak lehce zachytil bys
podzemní skryté proudy,
kypění jarních míz,
jásavou ptačí píseň, šumění bílých bříz.
Ó, kdybys viděti uměl,
v očích tíž neměl z ran,
viděl bys zátopy světla,
žlutavě rozkvetlý lán,
oblaků modravých vlání do dálných, rozlehlých bran.
Ó, kdybys rozumět uměl,
svět by se celý ti vzdal,
ptákům bys rozuměl, stromům,
jak dávný z pohádky král,
nad hlavou slunce a v zracích velký by požár se vzňal!