The printable version is no longer supported and may have rendering errors. Please update your browser bookmarks and please use the default browser print function instead.
To bylo tenkrát, večer plný krás,
a nebe posud zářivý šat neslo živého oranže,
kam bledé modro kleslo, co kolem nás
již kvetly sasanky a překrásné petrklíče.
My spolu pospíchali v naši stráň, podél řeky,
jejíž proud nás vlídně, věrně provázel.
On tváře měl pobledlé a rty tak úzce sevřené
a oči v jednom plameni, již váznul krok,
a vázla řeč, a jeho chvěl se hlas,
zmaten v rozpacích již přede mnou stál,
a lásku svou víc nemoh skrýt,
o jaká slast jej takto zřít.
Pak moji ruku do svých vzal, a pozved tvář
a pozved zrak, svůj zamyšlený zrak,
o jaká slast vidět jeho tvář, mně nad vše drahou tvář!
To bylo tenkrát, v pevnou náruč mne hořící ruce objaly,
jeho ret mne našel, srdce tlouklo: miluji, a oči: my jsme tě hledaly.
Czech text